Náboženská obec

Církve československé husitské

v Mariánských Lázních

KÁZÁNÍ

4. po zjevení ML 30/1/2021

Ž 37:1 -11; 1Kor 8,1-3 ,6; Mk 1,21-28

11, 75

Milé sestry a bratři pokoj Vám!

Dnešní evangelijní čtení navazuje na čtení z minulé neděle. V Markově evangeliu tedy hned po povolání učedníků následuje cesta do Kafarnaum, kde Ježíš v sobotu v synagoze kázal a lidé žasli nad jeho učením, protože jak jsme slyšeli „učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Nevíme přesně, co Ježíš říkal, ale důležité je, že tím, jakým způsobem hovořil, mluvil v moci Ducha Božího.

Pojďme se nad těmito slovy zamyslet. Ono nám to totiž může pomoci i v tom, abychom my vydávali svědectví o Bohu druhým podobně, jak to činil Ježíš a ne jako zákoníci. I my máme být těmi, kdo mají od Boha pověření ke službě a mluvit s lidmi také jako Boží vyslanci.

Zákoníci, to byli zbožní muži, kteří studovali Boží zákon a přemýšleli poctivě nad tím, co a jak se má dodržovat, báli se přestoupit jakékoli přikázání a ještě často přidávali mnohá další, jen aby do nejmenších podrobností byli poslušni zákonu. Na přikázáních lpěli a chtěli, aby i ostatní příkazy dodržovali. Ale začala se z jejich promluv, ale i skutků vytrácet láska a troufám si říci, že i radost. Dodržování všech předpisů a dotahování jejich dodržování do nejmenších detailů, je zotročovalo. Původně přece předpisy, celé Desatero bylo proto, aby Židé obklopeni pohanskými národy, měli návod, jak jednat, jak se chovat, aby udržovali živý vztah s Hospodinem. Aby je nic od jejich Boha neodvedlo, neodlákalo, aby se nedali na špatnou cestu. Byla to Boží pomoc. Přikázání jim byla dána z Boží lásky jako směrnice. Desatero jsou totiž, jak říkáme i dětem jakési dopravní značky na cestu našich životů. Nemají nás omezovat, ale mají nám ukázat nebezpečí. Když se jimi budeme řídit, nemusíme se bát srážek, zbytečných nehod, do některých zoufalých situací se nemusíme vůbec dostat. (Když nebudu toužit po majetku druhých, budu spokojená s tím co mám. Nebudu mít nutkání vlastnit za každou cenu to, co má soused. Nezdravá touha po majetku, penězích může člověka totiž vést k nepoctivosti, k získání té věci za každou cenu, i za cenu nejrůznějších podvodů a obohacování se na úkor druhých. A pak z toho plyne veliké množství zranění.)

Zákoníci neustále vysvětlovali, jak se mají pravidla dodržovat, a co by následovalo, kdyby je lidé nedodržovali. Asi dost lidi strašili. I když k tomu měli zbožné důvody. Chtěli lidi přivádět k Bohu a udržovat je na té správné cestě. To by mělo být i varováním pro nás. Nemluvit k druhým lidem z pozice já vím všechno nejlépe, vím, jak máš ty žít svůj život i když nejsem ve tvé kůži. Vím, jak ses měl/a rozhodnout, co jsi měl/a udělat a teď si to tedy pořádně vypij.

(Dnes si uvědomuji víc, než kdy předtím, že lidé veřejně třeba i na FB říkají – píší mnoho slov. Slov zbytečných a zraňujících. Když nehodlám nebo není v mých silách pomoci v nemocnici, která volá po posile, personálu, pak nemusím vysvětlovat, proč taková situace nastala a kdo za ni může.) Planými slovy nikomu nepomohu. Raději mluvme, jen když máme co říct a na druhé si udělejme dostatek času, aby nám mohli sdělit, co je trápí. Jsou lidé, kteří se trochu pohoršují nad tím, že lidé řeší přízemní věci, co budeme jíst, jak zaplatím nájem. Ale ani nad tím není třeba ohrnovat nos, protože pokud nemají lidé zázemí, jak se pak mohou věnovat duchovním věcem? Mnoho lidí dnes řeší tyto existenční otázky. Dokonce daleko více lidí, než si myslíme a nebo jsme ochotni si přiznat.

Naopak, my máme mluvit a jednat s lidmi s láskou. Nemáme si o sobě myslet, že jsme lepší než druzí. To Ježíš jistě byl, ale také to nedělal. Buďme k lidem milosrdní, jako i Bůh je milosrdný. Je dobře, když sami dodržujeme přikázání, ale nečiní nás to lepšími lidmi v porovnání s druhými. Jednejme vždy s láskou, ochotou, přinášejme v rozhovorech lidem klid, naději, dodávejme jim odvahu, nesuďme! Hledejme pro ně ta správná povzbudivá slova a nezůstávejme jen u slov, ale buďme připraveni k pomoci, pokud je to v našich silách. Je mnoho věcí, které můžeme pro druhé udělat.

V Markově evangeliu hned následuje vyprávění o tom, jak Ježíš uzdravil člověka posedlého nečistým duchem. Můžeme také říci zlým duchem. Je logické, že u Ježíše po slovech skutečně následují činy. Nejen hezká slova, která lidi potěší, ale skutky dosvědčuje to, co říká. I tomu se můžeme přiučit. Evangelista Marek nám tu chce jasně ukázat, že Ježíš má moc nade vším, i nad tím zlým. Ježíš je silnější. Boží moc je větší, než síly nepřátelské vůči životu. Ježíš tedy je odpovědí na všechny otázky jak to bude? Co si počnu? Jak se věci budou vyvíjet? Jak to zvládnu, pokud přijde to a to a jak to bude, když se situace vyvrbí jinak? S ohledem na tento uzdravující příběh si můžeme si být 100% jisti, že dobro zvítězí, že Bůh uzdravuje, pomáhá, neopouští, dává sílu, klid, rozvahu, povzbuzuje, je s námi v tíživých situacích i v nemocích a má vše pod kontrolou. Přikázal a nečistý duch opustil trpícího člověka. Bůh je s námi v Ježíši Kristu našem Pánu.

Hledejme tedy naději, sílu i odvahu u Pána. Amen.

Hospodine, děkujeme Ti za svědectví Písma, které nám připomíná, že Boží láska je silnější a dokáže přemoci jakékoli zlo. Dej nám sílu a odvahu vytrvat v boji s nejistotou, se zlem. Kéž dokážeme i my uzdravovat dobrými skutky, dobrými slovy lidi kolem nás. Buď s námi stále. Amen.

Žalmy 37:1 -11

Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.

2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.

3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.

4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.

5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.

7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.

8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,

9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.

10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.

11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.

1Kor 8,1-3 ,6

Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. 2 Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.

3 Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.

My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

Marek 1:21-28

Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.

22 I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.

23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:

24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."

25 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"

26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.

27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."

28 A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.

3. NEDĚLE PO ZJEVENÍ PÁNĚ 24/1/2021

Jon. 3,1-6; 1.Kor.7,29-31; Mk1,14—20

Sestry a bratři, pokoj Vám.

Trochu zvláštně zaznívají slova evangelia do našeho dnešního světa. Do světa, který je tolik materiálně založen, do světa kde nás media i finanční poradci nabádají, abychom měli životní, důchodové a mnohé další pojistky. Do světa, kde člověk uzavírá smlouvy, aby byl dostatečně zabezpečen a díky tomu mohl žít v klidu a bez strachu z budoucnosti.

Proto trochu s rozpaky přijímáme slova o tom, jak Šimon s Ondřejem a Jakub s Janem s naprostou samozřejmostí odkládají své sítě, zdroj své obživy, proto, aby se stali učedníky Pána Ježíše. Odkládají to své jisté za nejistou budoucnost, alespoň z našeho pohledu to tak vypadá.

Se starozákonním Jonášem to bylo jiné nežli s rybáři z evangelia. Ten totiž nebyl tak bezvýhradně samozřejmý v plnění jemu svěřeného úkolu. Jonáš se přece nejdříve vzpírá uposlechnout Hospodinovu žádost a tak se raději schovává a pak na lodi prchá, jen aby se Boží výzvě vyhnul. Nechce se mu jít splnit úkol, který dostal – varovat obyvatele Ninive, aby se obrátili, činili pokání, jinak jejich město bude zničeno. Tento příběh všichni dobře známe. Dnešní úsek sz čtení už mluvil o tom druhém Božím slovu k Jonášovi, kdy Jonáš už po všech těch peripetiích pochopil, že musí svému úkolu dostát.

Možná chápeme Jonáše, že se mu nechce jít plnit úkol do neznáma, že se bojí, že se mu vysmějí, možná se budou na něj i zlobit za to, co říká a vyřizuje od Hospodina. Jeho postoj chápeme. Ani nám se nechce jít do konfliktu s lidmi, ne vždy se nám chtějí vysvětlovat naše stanoviska, naše postoje, přesvědčení zvláště, když víme, nebo máme pocit, že víme, že nás druzí stejně poslouchají jen napůl, že je moc nezajímá, co jim chceme sdělit, vysvětlit, o čem je třeba chceme přesvědčit. Možná jsme už i někdy unavení. Jonáš mohl mít a jistě měl své závazky, své povinnosti a program pro svůj život. I my jej máme. Jenomže stejná výzva: “Pojďte za mnou a učiním z Vás rybáře lidí“ platí, stejně jako tehdy pro učedníky a Jonáše, i dnes pro nás.

Přemýšlejme – co pro mě ta slova znamenají? Buď zůstanu zdánlivě zaopatřena tam, kde mám lidské jistoty nebo to opustím a půjdu s Ježíšem. Ten má záruky daleko trvalejší hodnoty, hodnoty věčné. Co to pro mě konkrétně znamená jít za ním a s ním? Je to na mě poznat? Na způsobu mého života, na tom o co usiluji, čím se zabývám, jak jednám, jak s druhými mluvím, jak trávím svůj volný čas?

V Lukášově evangeliu Ježíš tuto výzvu ještě vyostřuje: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ Tato slova se nám zdají ještě nepochopitelnější. Možná bychom se dokázali vzdát toho již zmíněného zabezpečení do budoucna, ale matky, otcové, manželky a děti v nás se těmto slovům bouří. Jak bychom se měli vzdát svých blízkých? Máme je snad opustit?

Ježíš po nás nežádá zpřetrhat všechna dosavadní pouta rodinná, nechce ani, abychom své blízké přestali milovat. Chce po nás, abychom to všechno, na čem lpíme, naše zabezpečení hmotné, naše manžely i děti i náš vlastní život, vložili do Jeho rukou, dokázali je Jemu odevzdat. To vyžaduje také změnu dosavadního myšlení a své věci, svou rodinu, svůj život – toto vše považovat za vlastnictví Toho, jenž má v rukou celý svět.

Dokážu to? Je k tomu zapotřebí obrovské důvěry v Pána Ježíše, takové jakou měli učedníci, když jej následovali, takové, jakou měl nakonec i Jonáš. Důvěry, která dokáže opustit zaběhnutý styl života za život v následování Krista.

Ano, trochu zvláštně tato slova zaznívají do dnešního světa, do světa, v němž uzavíráme tolik smluv, které nám zaručují, pohodlný život v budoucnosti … Oč spolehlivější nad všechny smlouvy lidské je ta, již Bůh uzavírá s námi. Pravda, nezaručuje pohodlný život do budoucna, ale následování Krista není a nikdy nebylo pohodlné. AMEN.

Hospodine, děkuji Ti, že u Tebe mám největší jistotu a zabezpečení. Že Ty jsi tou věčnou zárukou. Děkuji za Ježíše, kterého smím následovat. Někdy se mi to daří víc a někdy za ním klopýtám, ale jsem šťastná, že je mým společníkem na cestě mého života. Je skálou, ke které se mohu přimknout a mohu Mu svěřit všechny své starosti i obavy. Lidskými silami na vše zdaleka nestačím, proto děkuji za Jeho společnost. Kéž se Jí nevzdávám, ale naopak se nechám vést tam, kde mne chce mít, kde si mne chce použít ke svému dílu.

Děkuji za mnohé radosti a požehnání, kterých se mi na cestě s Ním dostává.

Amen.

VSTUP

Jonáš 3:1-6

I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé:

"Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."

Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny.

Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."

I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.

Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.

EPIŠTOLA

1.Kor.7,17-23

Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.

Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.

Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.

Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.

Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.

Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.

Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!

EVANGELIUM

Mk 1,14-20

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.

Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."

Ihned opustili sítě a šli za ním.

O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.

Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

2. po zjevení ML 17/1/2021

1 Samuelova 3,3 -10,19; Ef 1,2-14; J 1,35-51

43 (6), Po kázání – Díky - Mluv Pane můj tvůj služebník slyší

Milé sestry a bratři pokoj Vám!

Slyšeli jsme dnes o Samuelovi. Ten příběh mám moc ráda. Jako malá, jsem ten příběh ráda poslouchala. A když zjistím, že se někdo jmenuje Samuel, pak by to měl být člověk, který Boha zná a naslouchá mu. Otázkou samozřejmě zůstává, zda všichni lidé, kteří toto jméno dávají svým dětem o něm něco ví. Ale tak je to s mnoha jmény. Často si uvědomuji, a to souvisí i s tím evangelijním čtení, že ten zvyk měnit jméno podle toho, jaký ten člověk je, jak se chová, nebyl vůbec špatný. Jméno by mělo vystihovat svého nositele.

Je úžasné, že Samuel byl Hospodinem volán třikrát a na volání odpověděl. Od té doby si vycvičil sluch natolik, že slyšel Boží volání a vše. Co mu Bůh chtěl sdělit. Ta slova, která Samuel Hospodinu řekl na radu Elího „Mluv, tvůj služebník slyší“ jsou slova klíčová. Mám pocit, že dnes málo Hospodinu nasloucháme. Je to možná i tím, že doba nás nutí být pořád činorodí. Málo dokážeme být v tichosti. Snažíme se být na telefonu, aby se nám lidé dovolali, ale i sami si pouštíme hudbu, rádio, díváme se na různá videa a podobně. Ne vždy nebo ne příliš často máme opravdu pár minut klid a čas k usebrání, k přemýšelní, k modlitbě. A přitom je to tak důležité! Možná i k tomu nás tento příběh pobízí, abychom poslouchali. Abychom záměrně hledali klidné místo, kde je člověk chvíli sám a má klid slyšet, co mu Bůh chce sdělit. Ono to je jistě dobré i z hlediska psychického zdraví. Teď když jsou rodiny pohromadě více než kdy jindy, často v poměrně malých bytech, děti se učí online, všichni jsou stále pospolu, toho času nebo možností být chvíli sám / sama bez lidí okolo není tolik. A když je člověk konečně sám, tak se často snaží dohnat to, co nestihl. Samozřejmě všichni milujeme své děti, své rodiny, ale chci jen upozornit na to, že není nic špatného na tom, když si najdeme i chvilku sami pro sebe, pro Pána Boha. Naopak, je to žádoucí.

V tom příběhu jsem si ale jako malá už nevšímala slov, která následují. V Bibli se píše, „Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním.“ Ve chvíli kdy Bohu nasloucháme, učíme se ho poslouchat, vědomě se snažíme být mu neustále nablízku, Bůh je opravdu s námi. Uvědomování se Boží přítomnosti s námi v každé chvíli je velkou pomocí. A to nejen ve velkých rozhodováních, ale i v rozhovorech s druhými, v práci, ve chvílích, které trávíme se svými rodinami, také třeba i při procházce nebo lyžování.

Ještě jedna věta je v tom příběhu podstatná a to ta další následující. „Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.“ Bůh nedopustil, aby Boží slovo padlo na zem. - To znamená, aby se ztratilo, aby přišlo nazmar. Jistě i Samuel tomu svým naslouchajícím postojem napomohl. I to je pro nás rada, jak zacházet s Božím slovem. Nechat jej působit v našem srdci, přemítat o něm, ale nedopustit, aby zapadlo v zapomnění.

Evangelium nám zase připomnělo událost, kdy Janovi učedníci následovali Ježíše, protože když Ježíš procházel okolo, slyšeli, že Jan o něm řekl: „Hle, beránek Boží.“ A Janovi učedníci za Ježíšem šli. Ježíš se zastavil a ptal se jich, co chtějí. Učedníci se jen otázali „Kde bydlíš?“ – Ta otázka mi připadá při prvním pohledu zvláštní, ale když se nad ní zamyslíme a uvědomíme si, co vše se za ní skrývá, že je to touha poznat Ježíše blíže, seznámit se s ním, být u něj, vidět a sledovat jak žije, co říká, čemu se věnuje. Pak si uvědomím, že to byla velmi chytrá otázka. Ježíš je tedy pozval „Pojďte a uvidíte.“ A oni u něj ten den zůstali. Jistě tak měli možnost mnoho pozorovat, vyptat se na mnoho věcí i o nich přemýšlet. Když se na okamžik zastavíme, můžete chvilku přemýšlet na co byste se zeptali vy? Co by vás zajímalo jako první? Co vás na tom Ježíši přitahuje? Čím je vám blízký? ... A jaké činy by pak následovaly u vás? … Jedním z těch učedníků byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten vzápětí šel za svým bratrem Šimonem a přivedl jej k Ježíši… Také byste šli hned za těmi nejbližšími a přivedli je k Ježíši? A vůbec, děláme to? Děláme to ve svých rodinách, mezi přáteli? To je přece ohromná hnací síla, která ty, kteří se s Ježíšem setkali, nějaký čas s ním strávili, nutí přivést k Jeho nohám všechny, na kterých jim záleží, aby i oni se dostali do Boží blízkosti a našli tam lásku, naději, radost, pokoj, odpočinutí.

Evangelista Jan pak náhle obraz mění a my vidíme Ježíše, jak povolává Filipa. Filip vzápětí zase vyhledává Natanaela a zvěstuje mu "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael namítá: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" – To jsou ta slova, která si musíme zapamatovat a použít je, když zveme lidi ke Kristu. Bohužel ne všichni skutečně půjdou a přesvědčí se na vlastní oči, jaký Ježíš je, ale ti, kteří skutečně přijdou, možná uvidí, že měli zbytečné předsudky a že to společenství církve jim má co nabídnout. Že některé věci, po kterých touží jim svět dát nemůže. Kéž i my vyznáme spolu s Natanalem,“ Ty jsi syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Z tohoto vyznání se totiž rodí jistota, že budeme moci také spatřit věci daleko větší.

1 Samuelova 3,3 -10,19

Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout.

6 Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase."

7 Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

8 A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin.

9 I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

10 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."

19 Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.

Efezským 1:2-14 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny

6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,

8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti,

9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,

10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

11 On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání,

12 abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého

14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

EVANGELIUM Jan 1,35-51 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. 36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží." 37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.

38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"

39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)." 42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)." 43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"

44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."

46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"

47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."

48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."

49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." 50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší."

51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Ž 138, 1 -5 ; 1.J 5, 1-9; J 1,1-18

2. po narození Páně 3/1/2021

Sestry a bratři,

Na počátku nového roku – předsevzetí, plány. Rádi plánujeme – a přece často plány neplníme a nebo je všelijak kamuflujeme. To je naše lidská rovina života.

Pro nás věřící však existuje i rovina jiná, vyšší – rovina Boží. I Pán Bůh má svůj plán s lidským pokolením, se světem, s vesmírem. Jeho slovní vyjádření najdeme v celém Písmu svatém, nejpřesněji a nejjasněji však v prologu Janova evangelia. „v něm byl život a život byl světlo lidí.“

Četli jsme „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený syn, plný milosti a pravdy.“

Pán Bůh svůj plán neobchází a nekamufluje, nešturmuje. V plnosti času učinil své Slovo tělem v Ježíši Kristu. Vánoce nám připomněly tuto skutečnost narozením Ježíše Krista. V něm bylo slovo učiněno tělem. A to nejen v určité historické chvíli, ale jednou pro vždycky je Ježíš Kristus vtělením Božího slova pro všechny lidi, které si Bůh oblíbil (lidem dobré vůle).

Jeho narození je středem dějin (před Kristem – po Kristu – našeho letopočtu). Ke Kristovu narození se nevracíme zpět, ale stále k němu směřujeme, neboť on je tím, který přišel, „aby lidé měli život a měli ho hojnost.“ On je tím, který přišel, „aby nikdo nezahynul, ale měl život věčný.“ To je Boží plán.

Faktem ovšem je, že jeho plnění nezávisí jen na Bohu. On pro nás v Ježíši Kristu učinil vše (vykoupení, omilostnění, odpuštění a sejmutí hříchů). On (podle prorockých slov) přinesl a stále přináší „radostnou zvěst pokorným, obvazuje rány zkroušených srdcem, vyhlašuje zajatcům (hříchu) svobodu a vězňům propuštění. Vyhlašuje léto Hospodinovy přízně“. On je tím pravým vzorem člověka, stvořeného k Božímu obrazu.

Ovšem pozor. Bůh v Ježíši Kristu svůj plán života v tomto světě stále plní. Nezapomeňme však na apoštola Pavla „jsme Boží spolupracovníci“ říká v 1. Kor. Naše resp. Kristova prosba „buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi“ a její naplnění, závisí i na nás. Bůh svůj plán života neustále dodržuje. Jde ovšem o to, abychom jej přijali za svůj vlastní a na jeho plnění se podíleli. To znamená, abychom Boha přijali a respektovali jako svého Stvořitele a Pána našich životů a Krista, jeho jednorozeného Syna, jako Jeho slovem učiněné tělo, jako vůdce svého života a ukazovatele našich cest. Abychom si uvědomili, že On a nikoliv my, je Pánem našich životů i smrti, Pánem nad lidským pokolením, nad světem i vesmírem.

A každé popření této nejzákladnější bytostní skutečnosti stvoření lidské existence, každá vzpoura, velikášství nemohou vést nikam jinam, než do slepých uliček zkázy a Božího trestu, který ovšem zase přichází přes lidské pokolení. (vesmírná válka – hrozba zničení celého našeho světa).

Prosme proto, v prvních dnech tohoto nového roku našeho křesťanského letopočtu, abychom všechny jeho dny, které jsou nám darovány chápali jako příležitost k plnění Božího plánu, a aby nám ve svém Duchu svatém dal zařadit se nikoliv mezi ty, kteří Krista nepoznali, ale ty, kteří uvěřili v jeho jméno a jimž dal moc stát se dětmi Božími. Amen.

VSTUP

Žalmy 138,1-5

Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,

2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.

3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.

4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.

5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.

EPIŠTOLA

1 Janův 5,1-9

Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.

2 Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme.

3 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

4 neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

5 Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

6 To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda.

7 Tři jsou, kteří vydávají svědectví

8 - Duch, voda a krev - a ti tři jsou zajedno.

9 Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.

EVANGELIUM

Jan 1,1-13 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

4 V něm byl život a život byl světlo lidí.

5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."

16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

Hod Boží Velikonoční – připojuji meditaci, kterou si můžete sami nebo jako rodina udělat:

Prožijme dnešní Hod Boží Velikonoční trochu jinak. Nechci Vám posílat kázání, ale chtěla bych Vám dát několik otázek k úvaze, popřípadě k rozhovoru s lidmi u Vás doma.

Při čtení evangelia nahlas se zastavte a pár minut v tichu přemýšlejte, o věcech, na které se zeptám. Než začnete číst:

- Představ si, že jsi jeden z Ježíšových učedníků nebo žena z Ježíšova doprovodu.

Pána Ježíše ukřižovali. Po všech těch peripetiích, kdy jsi doufal/a, že ho možná Pilát ještě zachrání, že to všechno přece nemůže tak náhle a zle zkončit, Ježíše skutečně ukřižovali.

Nad čím přemýšlíš? Jaké šťastné události s Ježíšem si vybavuješ? … Nebo ti vytanula nějaká jeho slova slova na mysli, něco co řekl a musíš nad tím právě teď přemýšlet? … Je něco co toužíš teď udělat? …

Čti - Jan 20:1-18 ^CEPPrvní den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. ² Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." ³ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. ⁴ Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. ⁵ Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. ⁶ Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ⁷ ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.

- Představ jsi, že jsi Petr – Co tě teď napadá, když si spatřil otevřený hrob, nahlédl jsi dovnitř, viděls tam lněná plátna. Co ti jde hlavou?...

Čti ⁸ Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. ⁹ Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. ¹⁰ Oba učedníci se pak vrátili domů. ¹¹ Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu ¹² a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

- Představ jsi, že jsi anděl, dobrý Boží posel. Co bys toužil říct lidem, kteří dorazí ke hrobu, o čem bys jim chtěl vypravovat a jakými slovy? …

¹³ Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." ¹⁴ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. ¹⁵ Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." ¹⁶ Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. ¹⁷ Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu."

- Představ jsi, že jsi Marie. Jak se cítíš teď bezprostřdně po tomto zvláštním setkání se vzkříšeným Pánem Ježíšem. Jaké pocity, jaká slova naplňují Tvou mysl? …

¹⁸ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl.”

__________________________________________________________________

Děkuji Vám, že jste se zkusili zamyslet nad dnešním slavnostním evangelijním čtení!

Doufám, že Vám to odkrylo jiné perspektivy, že jste třeba objevili něco nového, co nikdy předtím.

Je to sice na motivy Bibliologu, ale Bibliolog to není.

Šlo mi o to, otevřít text tak, aby se bezprostředně vztahoval na Vaši situaci tady a teď za těchto okolností.

Požehnání

Kéž Vás velikonoční radost ze vzkříšeného Krista naplňuje POKOJEM a NADĚJÍ, která Vás za žádných okolností života neopustí!

Kéž setkání se Vzkříšeným utišuje každou Vaši bolest nebo smutek

Kéž dokážete Vy sami přinášet světlo Kristovo do tohoto světa.

Amen.

Požehnané svátky vzkříšení!

Zuzana Kalenská

2. adventní neděle 8/12/2019 ML

Iz 11,1-10; Ř 15,4-9; Mt 3,1-12

Milé děti, sestry a bratři pokoj Vám!

Dnes jsme četli o Janu Křtiteli. Něco si už o něm jistě pamatujete. Byl příbuzný Pána Ježíše, to už víte. Jeho maminka byla Alžběta a tatínek Zachariáš. Alžběta už byla poměrně starší paní, když jí bylo zvěstováno, že se jí narodí syn a Zachariáš, protože tomu nemohl nejdříve uvěřit, oněměl a když se ho ptali, jak se bude syn jmenovat, nemohl mluvit, a proto to musel to napsat na hliněnou tabulku, že jeho jméno bude Jan.

Tady se setkáváme s Janem už dospělým. Musel to být pro tehdejší lidi asi poměrně zvláštní člověk. Víme, že se oblékal do kůže a jedl kobylky a med divokých včel. Jakýsi podivný poustevník, prorok, který zvěstoval Boží vůli. A nebál se mluvit a to i napomínat, však jeho slova zněla docela drsně. Uchýlil se na poušť a přesto za ním chodilo mnoho lidí, měl i své učedníky.

To, že působil na poušti je docela důležité. Poušť totiž může být určitým obrazem toho, jak to někdy s námi lidmi vypadá. Naše duše mohou být vyprahlé tak, jako ta poušť. Zdá se, že už tam ani nic hezkého nemůže růst, nic tam nežije, není tam dostatek vláhy, naše duše se cítí být vyprahlá. A právě na poušti Jan lidem říkal, že ta poušť našich duší se dá zavlažit, že může rozkvést, dokonce může vydat i užitek. A že také rozkvete příchodem Božího Syna. A my jej musíme přijmout. A právě k jeho přijetí Jan lidem ukazoval cestu.

Jan lidem říkal, aby litovali svých dosavadních zlých činů, aby se obrátili, tedy úplně změnili způsob svého života. Ti, kteří to chtěli udělat, se od Jana nechali pokřtít. Jan Pánu Ježíši připravoval cestu. Aby lidé později mohli přijmout Ježíšovo pozvání k novému lepšímu životu ve spojení s Boží láskyplnou péčí. Hlásal, že za ním přijde někdo, kdo je mocnější než on. „Já vás křtím vodou k pokání – (tedy k uvědomění si, k litování toho všeho zlého) a On vás bude křtít Duchem svatým.“ To lidem říkal Jan.

Mezi lidmi, kteří poslouchali Jana, byli farizeové a saduceové. To byli lidé, kteří byli velmi pyšní na to, že jsou tak zbožnými a učenými lidmi. Ale ve skutečnosti jejich srdce byla Bohu vzdálena. Pro ně měl Jan určená ta tvrdá slova „Plemeno zmijí…“ Říkal jim, že kdyby opravdu byli blízko Bohu, jejich životy by vypadaly úplně jinak“ „Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání… Sekera je už na kořeni stromů, a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Jan tím chtěl říct, že ten, kdo má skutečnou víru, ten svým životem ctí a miluje Pána Boha. Stejně tak jako zdravý strom prostě nese dobré ovoce, tak my když žijeme ve zdravém vztahu s Bohem, žijeme tak, že ho svým životem uctíváme, děláme mu radost, a lidé poznají, že náš život je jiný, zvláštní, že nám jde o víc než jen o pouhé přežívání. Ti farizeové se starali hlavně o to, aby dobře vypadali na venek, ale vlastně Pána Boha neznali a nemilovali Ho. Jan to řekl, aby ukázal, že musíme připravit především svá srdce pro Ježíše, že máme litovat svých hříchů. Co to znamená?

Když někdo lituje svých hříchů, znamená to, že se odvrátí od všeho špatného, co dřív dělal a bude následovat Pána Boha. Není vždy snadné rozpoznat, že jsme žili proti Bohu. Většinou spíše máme pocit, že jsme dobří, i když něco tu a tam uděláme špatně. Možná se snažíme dodržovat pravidla a být dobří k druhým lidem. Pak jsme se sebou náramně spokojeni. Ale ať už to vypadá zvenku jak chce dobře, naše srdce jsou někdy stále pustá a suchá bez Ježíše. Problém s hříchem je ten, že je uvnitř nás. I když děláme dobré věci, naše srdce jsou často daleko od Boha. Stále potřebujeme Ježíše, aby nás zachránil a proto musíme připravit svá srdce pro Něho.

Tak jak to udělat? Můžeme věnovat trochu více času Pánu Bohu, mluvit s ním a přiznat mu, že naše srdce jsou často plná špatností a že opravdu potřebujeme Spasitele! Vědomě se odvrátíme od všeho toho zlého a budeme následovat Pána Boha.

Připravovat své srdce pro Ježíše neznamená, že musíme být perfektní a teprve pak můžeme následovat Ježíše. Ve skutečnosti v Bibli vidíme, že Pán Ježíš znovu a znovu volá nedokonalé lidi, aby ho následovali a lépe jej poznali. Ježíš nás miluje i přesto, že jsme nedokonalí, někde zlomení, hříšní, chybující. Děkujme Bohu za jeho úžasnou lásku, kterou smíme znát, přijímat do svého života a dávat ji dál.

Děkujeme Ti Bože, že jsi poslal Jana Křtitele, aby nás naučil, jak připravit svá srdce pro Ježíše a děkujeme, žes nám poslal svého jediného syna, aby na zemi žil dokonalým životem a zemřel proto, aby nám mohlo být odpuštěno. Pomoz nám vyznat své nedostatky, viny a litovat jich a obrátit se k Tobě.

Amen.

Kázání dětský tábor v Mariánských Lázních 7/8/2016

1.Janův 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Jakubův 1:12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

1 Janův 4:9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.12 Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Matouš 20:25-28 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Pomůcky - Různé druhy pastelek, tužek, tužky ořezané, neořezané, s gumou bez gumy, pastelky, fixy, zvýrazňovače… každý by měl jednu dostat do ruky.

Milé sestry a bratři, děti, pokoj Vám!

Něco pro každého z Vás mám,abyste to drželi v ruce a přemýšleli nad tím…

Každý, kdo máte neořezanou tužku ji zvedněte. Zkuste s ní něco napsat na kus papíru. Je taková tužka k něčemu dobrá?... Když není tužka ořezaná, je vlastně k ničemu…

Ti, co mají tužky ořezané, ukažte, kdo takovou máte. Zkuste něco napsat na papír. Jak to jde?

V čem si myslíte, že je tedy rozdíl?.... Ano ořezání.

Kdybychom my byli tužkou, jistě by nám ořezávání nebylo nijak příjemné. Někdy i v našich životech můžeme prožívat chvíle, které nám nejsou moc příjemné. Něčeho se bojíme, do něčeho se nám nechce, nechce se nám se s někým setkat a mluvit, řešit nějaký konflikt, a těch věcí byste vymysleli opravdu hodně. Přesto, když těmito událostmi v našich životech projdeme, Bůh tyto události může použít k tomu, abychom pro něj a tím samozřejmě i pro své okolí byli užitečnější. Zjistíme třeba, že když už jsme něčím prošli, můžeme být druhým ve stejné situaci oporou. Už víme, jak se ten člověk cítí, a proto mu můžeme lépe pomoci. Nebo naopak někomu poradíme, nebo pomůžeme, aby se do podobné situace už nedostal.

Nebo třeba z hádky zjistíme, že bylo úplně zbytečné se hádat, že to vlastně nestálo za to a budeme dělat vše proto, abychom se už nehádali.

Nebo protože jsem zažila, že když jsem byla malá, někdo se ke mně nechoval hezky, posmíval se mi,… budu si dávat dobrý pozor, abych nikdy nikomu jinému takto neublížila. A tím právě mohu být užitečná.

Slyšeli jsme před malou chvílí tento biblický text Jakubův 1:12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Pokud projdeme zkouškou, něčím nepříjemným a zvládneme to, Bůh se o nás postará.

Kdo má tužku s gumou? Všichni víte, že mít tužku na konci s gumou je bezva. Já ji také ve škole i jako učitelka vždycky používala a bez ní jsem byla jako bez ruky. Dnes jsou už i gumovací pera. Když něco napíši špatně, mohu to vzápětí opravit a není to poznat, že jsem udělala chybu. Stejně tak můžeme i my prosit Boha o odpuštění skrze Pána Ježíše Krista, když něco ve svém životě neuděláme dobře a on „vygumuje“ náš hřích / nepravost. Janův 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Co je, děti, nejdůležitější částí tužky? Je to ten

plast, to zdobení, dřevo?... Ne. Není důležité, jak vypadá a z čeho je, ale její tuha, to uvnitř, na tom záleží. Bez tuhy už by to nebyla tužka, nebylo by to to, k čemu byla stvořena/ vyrobena – ke kreslení.

Nezáleží na tom, jak vypadáme, co umíme nebo neumíme dělat, ale důležité je to, co je uvnitř – duše naplněna Kristem, jeho láskou. Jako jsou tužky k tomu, aby se jimi něco psalo, označovalo, stejně to platí i o nás. Ať nás Bůh postavil kamkoli na tomto světě – na papír, na plast, na dřevo, na bílou tabuli – chce, abychom někde byli užiteční, abychom něco označili, namalovali – zkrátka abychom na tom místě byli užiteční Bohu i lidem.

A na závěr, musíme si uvědomit, že tak jako tu máme pastelky, propisky, fixy, zvýrazňovače, nejsou tedy všechny tužky stejné. I my jsme jako lidé rozdílní. Někdo je jako zvýrazňovač na jeho skutky nikdo nezapomene. Jiný je jako tužka, spolehlivý i když nenápadný. Třetí dokáže lidi rozesmát, rozveselit jako barevné pastelky. Nezáleží na tom, jaká máme obdarování. Nejsou lepší a horší. Nemusíme chtít být jako je Radka, nebo Tomáš. Jsme takoví, jaké nás chtěl Pán Bůh mít. A On nás chce použít přesně tím obdarováním, které nám dal.

Kdykoli budete něco malovat nebo psát, zkuste si vzpomenout na to, co jsme si teď povídali a uvědomte si, jak Vás Bůh používá každého zvláštním a neopakovatelným způsobem na tom místě, kde Vás chce mít. Amen.

Modlitba: Děkujeme Ti, Pane Bože, že jsi nás každého stvořil jako neopakovatelné, úžasné Boží dítě, s našimi zvláštními obdarováními. Kéž se je naučíme dobře používat k pomoci druhým a k oslavě tvého Syna Ježíše Krista.

Předkládáme Ti také všechno zlé, nedobré čím se proviňujeme a prosíme o vymazání/ vygumování našich nepravostí.

A prosíme Tě za ty z nás, kdo procházejí těžkým obdobím, obdobím jak jsme jej nazvali „ořezáváním“. Dej, aby prošli tímto obdobím posíleni a ujištěni o tom, že Ty je neopouštíš a použiješ si tyto zkušenosti pro dobro jich samých nebo jejich okolí. Amen.

Zuzana Kalenská